Věnuji se spoustě zdánlivě nesouvisejících zálib, které jsou spíš životním stylem než nesourodými koníčky. Snad i díky této různorodosti jsem se naučila trpělivě a věcně vytvářet texty a zařazovat do nich osobitá slovní spojení. Obdivuji bohatost českého jazyka a vracím do běžného hovoru zapomenuté výrazy.

 Psát umí každý, na tom nic není. Když jsme se v první třídě naučili písmenka, namleli jsme s Emou mámě mísu masa a otevřel se nám nový svět. Knížky, časopisy, pak dokonce zlatá éra blogů. Vytříbili jsme si literární vkus a psaní, natož to tvůrčí, najednou nebylo tolik potřeba. Každá dovednost zakrní, když není pravidelně procvičovaná, stačí se podívat na baletky a jejich každodenní dril. No a tak jsem drilovala a pilovala a psala celé roky do šuplíku, až jsem se přes zastávku v marketingu dostala na volnou nohu psavce. 

Píšu, abyste vy nemuseli.